WELSH  COB (sekce D)

     Historie velšského coba (největší sekce z velšských plemen pony) je psána stejnými historickými událostmi a krví plemen koní jako u welsh mountain pony. Vznikl spojením španělských hřebců s welsh mountain pony klisnami a od 13.století se stal nepostradatelným pro velšskou armádu.

     Dnes můžeme s jistotou rozdělit dnešní welsh coby na ty, kteří jsou spíše vhodnější pro zápřahové využití (ti byli v minulosti nazýváni „welsh trotting cob“) a ty, kteří jsou vhodní i pro jezdecké využití. „Jezdecký welsh cob“ (POZOR – neplést s jezdeckým cobem, který je produktem užitkového křížení těžších jezdeckých koní, např.irský kůň, s chladnokrevnými plemeny, např. shire) byl chován především v oblastech se silně členitým terénem – Brecon Beacons, střední Wales. Cardigenshire a vůbec oblast západního Walesu se staly „Mekkou“ chovu „welsh trotting cob“. Věhlasnými se staly klusácké mače na trati z Cardiffu do Dowlais, měřící 35 mil. Tyto klusácké mače, pořádané většinou povozníky z jižního Walesu, se staly rovněž výběrovou zkouškou pro budoucí plemeníky. Nejlepší z nich urazili tuto dráhu za 3 hodiny, aniž změnili tempo a chod (klus) od startu do cíle. Tyto zkoušky však vůbec nebyly samoúčelné, neboť v té době byl welsh cob využíván především jako rychlý dopravní prostředek pro rozvážení pečiva, mléka, masa a jiných produktů.

     V původech „welsh trotting cob“ se objevují mezi zakladateli chovu i koně plemene Hackney, kteří byli minulého a počátkem tohoto století velmi podobní welsh cobům. Do značné míry k tomu přispěl společný prapředek – španělský kůň.

     Plemennou knihu welsh coba vede The Welsh Pony and Cob Society, která vznikla v r.1901.

     Kohoutková výška tohoto plemene byla stanovena s minimální hranicí 137 cm a bez omezení nad tento limit. Nejčastěji se však setkáváme s coby výškově mezi 145 – 160 cm KVH. Jeho hlava je velmi elegantní a malá, s živými, malými, špičkami k sobě natočenými oušky, oči jsou velké, jasné a odvážné, rozděleny širokým čelem. Profil hlavy je zlehka štičí, nozdry jsou okrouhlé a otevřené. Huba je pěkná a malá, žuchvy jsou velké a vypouklé s čistým mezisaničím. Hlava je elegantně nasazena na krku a hrdlo je prostorné a dlouhé, zatímco krk sám je přiměřeně dlouhý, dobře ohnutý, u hřebců s tukovým hřebenem. Krk je  nasazen vysoko na dlouhé šikmé plece, které musí být mimořádně silné, bez jakéhokoliv náznaku hrubosti. Hříva a kštice jsou přirozeně dlouhé a hedvábného vzhledu. Kohoutek musí být výrazný, nikdy však ostrý, pravidelně přecházející v široký krátký hřbet. Široká a silná bedra spojují hřbet se zádí, oplývající silným dlouhým svalstvem stehenním a hýžďovým, ohon je vysoko a dobře nasazen. Nezbytný je korektní postoj končetin, kolena a hlezna jsou výrazná, prostorná a suchá, holeně jsou krátké se silnými kostmi a šlachami, takže v průřezu jsou podlouhle oválné, nikdy ne kulaté. Spěnka je přiměřeně dlouhá a šikmá, zakončená širokým kulatým a tvrdým kopytem. Spěnkový kloub zdobí na ostruze přimeřené množství jemných rousů. Při pohledu zepředu cob ukazuje široká prsa a zezadu mohutné osvalení stehen a bérců, obvykle „louplou záď“.

     Výsledkem souhry tělesných proporcí jsou mimořádné chody, kterými je welsh cob obdařen. Pružná, rychlá akce, vyváženost, mocný posun vpřed, nezměrná energie a nepřekonatelná chuť jít vpřed, to jsou charakteristiky té nejlepší pohybové akce welsh cobů.

     Díky své nenáročnosti, dobrému charakteru, inteligenci a snadné obsluze je welsh cob mimořádně vhodným společníkem rodin milujících koně. Uspokojí všechny věkové kategorie. Je dostatečně silný, aby unesl těžkého dospělého jezdce a snadno ovladatelný, aby mohl nosit dítě. Vozataj i povozník ocení rovněž jejich , „jako ze železa“, pevné končetiny. Jeho využitelnost pro všechny jezdecké disciplíny je dána jeho pohybovými přednostmi a snadnou učenlivostí.